Obsah

Na téma z kalendář

 

tři králové

Tři králové

aneb Slavnost Zjevení Páně 6.1.

Svátek Zjevení Páně, lidově zvaný "Tří Králů", je svým obsahem téměř totožný s vánočním svátkem Narození Páně. Svátek "Tří králů" klade ale důraz na něco trochu jiného. V obou jde o to, že se Bůh zjevuje jako člověk, dokonce jako narozené dítě.

K nově narozenému dítěti Ježíši nejprve přiběhnou prostí pastýři. Ti přijdou pohnuti vnitřním puzením, které vychází z jejich srdce. Jdou za někým, kdo je jako oni, kdo patří do Izraele. K témuž dítěti o něco málo později dorazí i králové - mudrci. Ti z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčtou, že se narodí velký král, a to v Izraeli. Jsou to cizinci a jinověrci. Je úsměvné, jak tito mužové vědy, moderně řečeno intelektuálové, kteří se dobrali poznání o narození krále králů složitými výpočty a věděli o něm dříve, než k narození došlo, přijdou pozdě.

Ve svátku "Tří Králů" se tedy Kristus zjevuje i nevěřícím, či jinověrcům a v postavách svatých králů je zosobněno přijetí Krista za krále všech. Scéna klanění králů přinášejících dary připomíná holdování velmožů a králů vasalských zemí nově korunovanému králi.

Svátek Tří Králů odjakživa doprovázely různé lidové zvyky. Ve střední Evropě je zažité žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B, u nás v Čechách obvykle K+M+B. Nejsou to ale patrně počáteční písmena jmen "Třech králů": Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského "Christus mansionem benedicat": "Kristus žehnej tomuto domu".

 

ježiš

Ježíš Kristus - 25.prosince

Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336.Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století.

V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlem), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků. 

 

lucie

 

Svatá Lucie - 13. prosince

Svatá Lucie se narodila kolem roku 286 v Syrakusách. Po celý svůj život zůstala pannou. Jednou odmítla svého nápadníka a ten ji obžaloval z křesťanství, což bylo tehdy trestné. Měla být odvezena do vězení, ale vůz se nepohnul z místa, když byla polévána vařícím olejem, zůstala nezraněna. Nakonec v roce 304 byla usmrcena mečem.

Dodnes  místy chodívá  bíle  oděná  žena,  aby zjistila  husí perutkou, zda někde v domácnosti není prach.

mikulas

Svatý Mikuláš - 6. prosince

Svatý Mikuláš se narodil ve městě Paratra asi kolem roku 280. Byl velmi zbožný a po smrti otce měl dědictví rozdat chudým. Roku 300 se stal biskupem.Během rozkvětu křesťanských komunit již byl zcela jistě biskupem Myry a to patrně velmi oblíbeným a rozsáhle činným v oblasti dobročinnosti. Svatý Mikuláš zemřel asi 6. prosince v rozmezí let 345-352.

Chránil a obdarovával děti. Ochraňoval mnoho lidí, a proto se stal i jejich patronem. V lidovém prostředí dodnes chodí po domech spolu s andělem a čertem a obdarovává děti.

 

oscar-wilde

 Oscar Wilde † 30. listopad 1900 – * 16. 10. 1854

„Mám velmi jednoduchý vkus,“ říkal Oscar Wilde. „Spokojím se vždy s tím nejlepším.“ To celý život dodržoval. Ale také říkal: „Zkušenost je název, který dáváme svým chybám a omylům.“ Toho se bohužel nedržel.
Hra Oscara Wildea „Jak je důležité míti Filipa“ je vybroušená a nadmíru vtipná komedie, která si dělá bohapustou legraci z viktoriánského pojetí mravnosti, slušnosti a dobrého chování. Wilde se společnosti, v níž žil, nepokrytě vysmíval. Provokoval svým oblečením, chováním, názory, celým svým životem. Pro lásku k mladému lordovi Alfrédu Douglasovi opustil manželku a dvě děti. Vztahem k Alfrédovi se netajil, ale naopak, pyšnil. Těžce na to doplatil. Pár týdnů po premiéřa „Filipa" byl zatčen a za homosexualitu odsouzen na dva roky nucených prací.
„Jestliže vězení a opovržení má být mým osudem, pak věz, že má láska k tobě a myšlenka, že i ty mě miluješ, mě utěší v mém neštěstí,“ psal Wilde Alfrédovi ze žaláře v Readingu. „Můj nejmilejší, nejsladší ze všech, nejmilovanější a nejláskyplnější, čekej na mě!“
Žalář Wildea zničil. Zemřel tři roky nato. Zadlužený, odvržený rodinou, opuštěný přáteli i Alfrédem.

 Leonard Bernstein

 

Leonard Bernstein †14. říjen 1990 – * 25. 8. 1918

„Dirigent je sochař, jeho živlem je místo mramoru čas,“ tvrdil Leonard Bernstein. „Musí mít schopnost, všechno co cítí, sdělit orchestru rukama, tváří, očima, prsty, všemi možnými záchvěvy, které z něho mohou vycházet. Nestačí, aby dirigent přinutil hudebníky k hraní. Musí je přimět k tomu, aby chtěli hrát. Musí je přivést do stavu vytržení, do varu, přemlouvat je, rozkazovat, zuřit!“

Jeho fenomenální hudební talent se projevoval už v dětství, ale na klavír se začal učit až v devíti letech na naléhání učitele hudby, který ho často vídal vybubnovávat melodie na okenní tabulku. Studoval hudbu na Harvardské univerzitě, poté pokračoval ve studiu klavíru a dirigování v hudebním ústavu ve Filadelfii. V roce 1943 získal místo asistenta dirigenta Newyorské filharmonie.

Na jeho nečekaný debut v orchestru, před kterým stál poprvé v životě, vzpomínal jeden z hudebníků: „Byli jsme šedesátiletí hráči se spoustou zkušeností a brali jsme to tak, že on půjde podle nás. A najednou si přijde tenhle usmrkanec a dosáhne takového fantastického úspěchu! Stáli jsme tam s ústy dokořán…“

Vzpomínáte si, když Leonard Bernstein přijel v květnu 1990 do Prahy, aby tu na závěr Pražského jara dirigoval Beethovenovu Devátou symfonii? Bylo to v jeho životě teprve podruhé. Vrátil se do města, ve kterém na stejném hudebním festivalu sklidil nadšené ovace už dva roky po válce v roce 1947.

Lír

Jiří Lír   20. srpen 1995 –  * 19. 6. 1923

Rodák z Pelhřimova, syn uznávaného malíře, si zvolil svůj osud pravděpodobně už tím, že si sedl do lavice k budoucímu herci Lubomíru Lipskému. „Od první třídy jsme spolu seděli v jedné lavici. A protože naše jména začínala od Li, vždycky jsme přesně věděli, kdo a kdy bude zkoušený. Takto jsme prošli jak celou obecnou školou, tak poté i gymnáziem.“

V roce 1944 Němci všechna divadla zavřeli a herce čekalo totální nasazení. Jiří skončil u Ringhoffera, pozdějším Motorletu, kde „vyráběl" lokomotivy. Ve volném čase hrál s Josefem Hlinomazem pimprlové divadlo. Když bratři Lipští po válce zakládali Divadlo satiry, na Líra pochopitelně nezapomněli. Kromě spolužáků z Pelhřimova se v něm usadili i Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský nebo Karel Effa.

Zatímco v divadle se dočkal Jiří Lír často velkých rolí, ve filmu, ve kterém se začal objevovat od roku 1950, na něj zbyly výhradně malé. A to přesto, že si zahrál ve 180 snímcích! Jiří Lír ale nikdy netrpěl tím, že dostává jen čurdy. Většinou to glosoval svým typickým, suchým anglickým humorem: „V Hollywoodu můžete za dobře zahranou vedlejší roli dostat malého Oscara, u nás akorát malý honorář."

 

 

Václav II

Václav II.   21. červen 1305 – * 27. 9. 1271

Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli, když bylo synu Václavovi pouhých 7 let. Korunnímu princi se stal poručníkem jeho strýc, markrabě Ota Braniborský. Otec ho znal jako rytíře džentlmena, ale, jak se brzy ukázalo, touha po moci byla silnější než dobré vychování.

Došlo to až tak daleko, že Václavovu matku Kunhutu i s kralevicem uvěznil na Bezdězu. Kunhutu po dvou měsících propustil, ale Václav zůstal Otovým rukojmím celé čtyři roky. Zemský sněm s Otou Braniborským vedl zdlouhavá jednání o návratu malého následníka. Nakonec musel Otovi za „výdaje spojené s poručnictvím“ zaplatit v přepočtu 7,5 tuny stříbra a 12letý Václav mohl usednout na trůn.

Následky hladovění a citové deprivace zanechaly stopy na těle i na duši. V dospělosti trpěl neurózami a chorobně se bál zejména koček a bouřek. Proti bouřkám si nechal vyrobit malý domeček, který vozil všude s sebou a do něhož se schovával vždy, když v dálce zahřmělo. Číst a psát neuměl, ale díky vynikající paměti se latinu naučil odposlechem a z Bible dokázal citovat kteroukoli pasáž a nikdy se nespletl.

Za Václavovy vlády dosáhla přemyslovská moc vrcholu. Obratnou politikou založenou na diplomatických jednáních získal korunu polskou i uherskou a rozsáhlá území od Baltu až k Dunaji. Palacký píše, že se stal „panovníkem dobrým a spravedlivým, ačkoliv rád dlouho spával a modlíval se“. Zemřel ve čtyřiatřiceti letech pravděpodobně na tuberkulózu.

 

 

zemankova

 

 

Inka Zemánková  23. květen 2000 – * rok 1915

Jméno první české jazzové zpěvačky plnilo za protektorátu všechny kavárny a sály, kde se hrál jazz. Starší generace ráda vzpomíná na dobu, kdy „dívka k rytmu zrozená“ zpívala jednu populární písničku za druhou. Když ji v rádiu uslyšel R. A. Dvorský, zavolal Fričovi a ten ji okamžitě obsadil do filmu Hotel Modrá Hvězda. Tak vznikl její první obrovský šlágr.

Nechybělo moc a stala se z ní i muzikálová hvězda. Dvorský s Fričem chtěli natočit muzikál Bloudění v rytmu, ale plány jim překazila hitlerovská okupace.

Další její kariéru provázela smůla. Hudební a artistická ústředna ji v padesátých letech nejprve omezila činnost. Zpívat směla jen s podmínkou, že koncerty bude zahajovat lidovými písněmi. O něco málo později ji zakázali úplně a z džezové hvězdy se stala traktoristka.

Její dětství připomíná pohádku O ošklivém kačátku. Kolikrát slyšela poznámku: Taková hezká maminka a taková ošklivá holčička! Byla vyzáblá, silně krátkozraká a šilhala. To se podařilo odstranit až jednomu očnímu lékaři v Pardubicích. Když tam už jako slavná zpěvačka vystupovala, přinesla překvapenému lékaři obrovskou kytici růží.

O svém věku dokonale mlžila a ubírala si až 10 let. Podporovala tak pověst záhadné ženy, kterou vlastně nikdo pořádně nezná. My si ji pamatujeme jako krasavici v elegantních šatech, s širokými klobouky, s vyrovnaným a sebejistým výrazem.

 

twain

 

21. duben 1910 – † Mark Twain (* 30. 11. 1835)

 

V osmnácti letech políbil matku, slíbil jí, že se nedotkne karet ani alkoholu a vyrazil do světa na zkušenou. Měl namířeno do Ameriky, chtěl zkusit obchodovat s kakaem. Ale nedorazil ani do New Orleansu. Uviděl Mississippi a byl ztracen. Stal se lodivodem a pak o tom, co viděl a prožil, začal psát. Jmenoval se Samuel Clemens. Svět ho ale poznal jako Marka Twaina, autora spousty nádherných knížek, které se čtou stále a stále, přestože jejich autor už před sto lety odešel na pravdu boží.

Vzpomínáte na lumpárny Toma Sawyera a Huckleberryho Finna? Mark Twain sám byl také pěkné kvítko. Říká se sice, že jeho pseudonym vznikl z hlášení o hloubce vody na Mississippi, jenže my slyšeli i jinou verzi. Mark Twain byl totiž původně pseudonym jiného novináře, dost špatného. Mladý, ale už pořádně jízlivý Samuel se mu vysmíval a jeho články parodoval. Zničený novinář prý nakonec utekl a Samuel si jeho pseudonym přisvojil.

A ještě něco. Maminku při loučení nenapadlo přikázat mu také, aby nekouřil. Škoda. Ale on s kouřením nikdy neměl problémy. Jednou prohlásil: „Není nic snadnějšího, než přestat kouřit. Já sám jsem přestal už nejmíň tisíckrát.“ Inu – Mark Twain.